Osmnáctiletý Jakub Tintěra má za sebou náročnou, ale poměrně úspěšnou sezonu. Nastupoval za starší dorost, ale i za muže Jesenice, často během jediného dne. „Určitě to bylo náročné, ale zároveň fajn si zahrát i s klukama, se kterýma se v dorostu nepotkáme. Největší rozdíl bych viděl v silové náročnosti zápasu,“ popisuje mladý útočník.

Ten v minulé sezoně odehrál (mimo třinácti mačů za kategorii do 19 let) deset zápasů za béčko v okresní trojce, k tomu přidal pár minut i za áčko v I. B třídě. Dá se říct, že na dospělý fotbal, který ho teď vzhledem k jeho věku už čeká naplno, je připravený. Ale zkušenosti už vlastně sbíral o rok dříve. „Pamatuji si svůj první zápas za áčko, který jsem odehrál v loňské sezoně kvůli velké marodce týmu. Utkvěl mi v paměti hlavně proto, protože se mi v něm podařilo skórovat a zápas nakonec skončil remízou 3:3," vzpomíná mladý forvard s úsměvem.

Velkou roli při přechodu do dospělého fotbalu hrála přítomnost známých tváří. „Pomohli mi starší kluci, které jsem znal z dorostu, takže jsem nešel do úplně cizího prostředí,“ dodává. Tintěra přitom nezačínal jako útočník. Ještě před časem chytal v bráně, což je dnes pro mnohé překvapení. „Neláká mě to zpátky. Byla to zajímavá zkušenost, ale post brankáře je psychicky nejnáročnější a mně chybělo běhání a souboje. Kdyby ale byla velká krize, na jeden zápas bych si dokázal představit si do brány zase stoupnout,“ říká s nadsázkou.

I když se dnes naplno věnuje útoku, zkušenosti z brány mu pomáhají. „Neřekl bych, že lépe čtu celou hru, ale brankáře soupeře ano. Někdy předpokládám, jak zareagují, protože jsem si to sám prožil," vysvětluje Jakub Tintěra. Na hřišti vyniká rychlostí a dravostí, ale speciálně na tom prý nepracuje. „Chodím do posilovny a občas běhat, ale žádné speciální cviky na rychlost nebo výbušnost nedělám,“ přiznává. A jak by sám popsal svůj styl? „Rychlost, síla, agrese.“ Jeho fotbalovým vzorem byl odmala Neymar. „Obdivoval jsem jeho kouzla s míčem, ale já takhle kouzlit bohužel neumím. Ve své hře spoléhám spíš na tu rychlost,“ směje se.

Nepřehlédnutelným poznávacím znamením Jakuba Tintěry jsou i jeho ochranné brýle, které připomínají legendárního nizozemského fotbalistu Edgara Davidse. „Je to bohužel ze zdravotních důvodů. Nosím brýle od mala a naštěstí mě to nijak neomezuje," líčí. A i spoluhráči si na brýle rychle zvykli. „Nejvíc se mě na ně ptají rozhodčí. Při rozích mě pak soupeři ani nepotřebují hledat podle čísla, brýle mě prozradí,“ hlásí pobaveně.

Na otázku, co mu fotbal dal a vzal, odpovídá otevřeně: „Dal mi disciplínu, odpočinek pro hlavu a skvělou partu kamarádů. Naopak mi vzal zdraví, musel jsem vynechat celý podzim kvůli zdravotním komplikacím. Teď už to ale vypadá dobře a těším se na novou sezonu."