Kluci, jak hodnotíte uplynulou sezonu, ve které jste s elitním týmem mladších žáků Jesenice skončili na pátém místě jedné ze skupin krajské I. A třídy?
Daniel: Sezona byla dobrá, myslím si, že páté místo je úspěch. Dávali jsme více gólů a celkově hráli líp než v předchozí sezoně.
Adam: Oproti zimní přípravě jsme se hodně zlepšili, hlavně v přihrávkách. A myslím, že jsme také mnohem lépe kombinovali.

Co podle vás nejvíc rozhodovalo o tom, že jste neskončili ještě výš?
Daniel: V sezoně byly zápasy, které jsme prohráli, ačkoliv jsme byli herně lepším týmem.
Adam: Nedávali jsme šance, nevyhráli jsme zápasy, které jsme mohli vyhrát. V některých zápasech jsme zkrátka nebodovali úplně zbytečně.

Daniel vstřelil v sezoně jednatřicet branek, Adam jen o čtyři méně. Měli jste mezi sebou nějakou sázku před sezonou, kdo dá více gólů?
Daniel a Adam: Ne, neměli. Ale skóre gólových zásahů jsme samozřejmě v průběhu celé sezony tak nějak sledovali a snažili jsme se vyrovnat.

Jak si vzpomínáte na svůj nejdůležitější gól v sezoně?
Adam: Bylo to utkání proti týmu Brandýs-Boleslav B, kdy jsem přeloboval jednoho hráče a potom jsme zakončil pod břevno. Vyhráli jsme o jednu branku a tato branka znamenala vyrovnání na 2:2.
Daniel: Proti Benešovu - z rohu gól hlavou, ale stejně jsme v závěru inkasovali a prohráli...

Kdo z vás víc slaví góly? A jak vypadá vaše oslava?
Daniel: Já asi moc neslavím - běžím zpět a plácnu si se spoluhráči.
Adam: Plácnu si s klukama a jdu na střed.

Podporujete se navzájem, nebo mezi vámi někdy panuje zdravá rivalita?
Daniel: Někdy tam ta rivalita samozřejmě je, ale většinou se podporujeme. Ale občas bráchovi vyčtu neproměněnou šanci v zápase (úsměv).
Adam: Jo, občas ta rivalita je, ale v zápase se vždycky podpoříme. A Dan mi také občas vyčítá nějakou zahozenou šanci, když jedeme z utkání domů.

Hádáte se někdy na hřišti, nebo naopak držíte při sobě?
Daniel: Držíme při sobě.
Adam: To ano, ale v tréninku se občas trošku pohádáme, když třeba brácha nepřihraje, nebo vyřeší situaci špatně.

Když se jednomu z vás nedaří, jak ho ten druhý podporuje?
Daniel: Když se občas bráchovi něco nepovede, tak mu hned řeknu, že to nevadí, že to příště bude lepší...
Adam: Když se bráchovi něco nepovede, tak mu řeknu, ať hraje dál, že to nevadí.

Kdybyste měli říct, v čem je ten druhý lepší fotbalista než vy, co byste řekli?
Adam: V hlavičkování a přihrávkách.
Daniel: Adam je asi rychlejší, má lepší střelu, ale jak kdy... Když se trefí, je to parádní, ale jindy to (střela) jde nad (smích).

Za který klub byste si jednou chtěli zahrát? Máte stejný sen?
Adam: Real Madrid.
Daniel: Barcelona.

Chtěli byste spolu hrát i v budoucnu, třeba v dospělém fotbale?
Daniel: Je mi to jedno, klidně. Jestli spolu zůstaneme, vadit mi to rozhodně nebude.
Adam: Nevadí, ale možná by bylo lepší, kdyby každý hrál jinde. Přijde mi to tak lepší.

Co děláte, když zrovna nehrajete fotbal? Máte i jiné společné koníčky?
Daniel: Společné ani moc ne, společný máme jen fotbal. Často so kopeme na zahradě, jinak mým dalších koníčkem je koloběžka v novém skateparku u nás v Jesenici.
Adam: Mým koníčkem je skákání na trampolíně a trampolínová koloběžka, což máme společné s bráchou - často skáčeme spolu.

Co byste si přáli jeden druhému do další sezony?
Adam: Ať hezky přihrává jako doteď, a ať se mu nestane nějaké ošklivé zranění.
Daniel: Ať dává hodně gólů, a ať hraje ještě lépe než letos.

Těšíte se na další sezonu, která se kvapíkovým tempem blíží?
Daniel: Těším se na tým, těším se na hru s ročníkem 2011. Bude to něco jiného než s ročníkem 2013 - budou proti nám a s námi hrát starší kluci. Bude to výzva.
Adam: Těším se na kluky z ročníku 2011 a na velké brány a velké hřiště.

Rozhovor společně připravili David Šnajberk a Martin Mangl