„Nejraději mám bránění a nemám strach z kontaktu s protihráči,“ popisuje Javůrek svou roli na hřišti. Přestože si někteří (spolu)hráči libují v útočných akcích a střelách na bránu, mladý bojovník si cení takzvané černé práce. „Černá práce mě baví - znamená to pro mě pohyb do volného prostoru, abych uvolnil místo spoluhráčům, presink i obranu,“ vysvětluje.  Jako své hlavní přednosti vnímá rychlost a přesnost. Přesto zůstává skromný a myslí hlavně na tým. „Když dám gól, tak mi to samozřejmě udělá radost, ale práce pro tým je pro mě daleko důležitější,“ říká.

Na minulou sezonu je nejvíc pyšný kvůli tomu, jak se celý tým posunul. Byť starší žáci modrobílého klubu nakonec v jedné ze skupin krajské I. A třídy fotbalistů do patnácti let nakonec obsadili až devátou příčku. „Byli jsme víc sehraní, bylo vidět, že každý nechává na hřišti všechno,“ hodnotí s úsměvem.

Mezi spoluhráči, kteří ho motivují, jmenuje Matěje Astaloše a Matyáše Háska. A když zrovna není na tréninku nebo nemá zápas, rád si jde zarybařit, zasportovat, nebo jen tak ven s kamarády. Ale zpátky k fotbalu. Ptáte se, jak vnímá momenty, když se mu (nebo týmu) někdy nedaří? Nenechá se odradit. Pochopitelně. „Fotbal mě naplňuje a baví, a to, že se mi někdy nedaří, k tomu patří,“ říká Šimon Javůrek vyrovnaně.

V Jesenici je známý tím, že hraje tvrdě, ale zároveň férově. „Tvrdá, ale čistá hra pro mě znamená dát do souboje všechno," zdůrazňuje. Kritika od soupeřů nebo rozhodčích někdy přijde, ale Šimon Javůrek zůstává věrný svému stylu. Proč také něco měnit, že? Jeho fotbalovými vzory jsou Sergio Ramos a slávista Jan Bořil - oba hráči, kteří jsou známí svojí neústupností i odhodláním. Šimon Javůrek by rád zapracoval hlavně na zakončení. „Chtěl bych dávat více gólů," přeje si čtrnáctiletý fotbalista jesenické Slavie.

Na fotbale ho nejvíc baví práce s týmem a atmosféra, která kolem zápasů a v kabině panuje. A na co nikdy nezapomene? „Náš poslední zápas se Sibřinou, který jsme ve druhém poločase otočili a zvítězili 6:3, ačkoliv jsme po první půli prohrávali 1:3,“ vzpomíná Javůrek s nadšením.