Mladší žáci Jesenice zakončili podzimní část sezony ve 4. lize mladších žáků na osmém místě ze čtrnácti týmů, což je výsledek, který vzhledem ke konkurenci i průběhu soutěže lze považovat za velmi slušný. Tým v průběhu třinácti utkání potvrdil, že má dobrý základ, široký kádr a především chuť se neustále zlepšovat. O tom svědčí i fakt, že Jesenice dokázala bodovat v deseti ze třinácti zápasů, což jasně ukazuje především na stabilní výkony.
Starší žáci modrobílé Jesenice mají za sebou podzimní část sezony v céčkové skupině čtvrté ligy fotbalistů do patnácti let, v níž zanechali velmi slušný dojem. Svěřenci trenérů Vojtěcha Blažka a Davida Šnajberka zakončili první polovinu ročníku na šestém místě (ze čtrnácti týmů), když ve třinácti odehraných duelech nasbírali solidních devatenáct bodů.
Mladší dorostenci jesenické Slavie mají za sebou náročnou podzimní část sezony v áčkové skupině 5. ligy, která prověřila jejich sílu, odhodlání i charakter. Stejně jako jejich starší kolegové z kategorie U19, i sedmnáctka musela během podzimu čelit kvalitním soupeřům, rychlejšímu tempu a tvrdším fyzickým soubojům. Výsledkem je podzim, který sice nepřinesl mnoho radosti z bodů, ale zato poskytl cenné zkušenosti do další práce.
Devatenáctka fotbalové Jesenice má za sebou velmi náročnou podzimní část sezony, která jasně ukázala, jak velký rozdíl může panovat mezi jednotlivými týmy v soutěži, pokud jde o věk, zkušenosti a částečně i fyzickou připravenost. Jesenice totiž vstoupila do ročníku s nejmladším kádrem celé páté ligy, a i když hráčům modrobílého klubu nechyběla snaha a bojovnost, výsledky se tentokrát dostavovaly jen minimálně.
S fotbalem začínal v nedalekých Zlatníkách, ale pak přestoupil do Jesenice. Řeč je o patnáctiletém fotbalistovi Tomáši Vojtíškovi, který byl v minulé sezoně nedílnou součástí týmu starších žáků Slavie. „Pro tým je Tomáš nepostradatelný při výstavbě hry i pro jeho nebojácnost," řekl na jeho adresu trenér Lukáš Medřický.
Jak už bylo řečeno: Tomáš Vojtíšek s fotbalem začínal ve Zlatníkách. „Hrál jsem de facto od malička, a k fotbalu mě přivedl děda," vzpomíná borec, který do Jesenice zamířil hlavně z praktických důvodů: „Protože je to nejblíž na trénink," vysvětluje mladý fotbalista.
Na hřišti se cítí nejlépe v obraně. „Protože tam nemusím moc běhat,“ usmívá se. Oblíbený moment v dresu Jesenice prý nemá, ale na tým nedá dopustit. „Parta je dobrá, máme tajný rituál před zápasem, ale ten nesmím prozradit,“ říká tajemně. Z fotbalu ho nejvíce baví pozápasové oslavy, v tréninku se teď soustředí hlavně na střelbu.
Na rozdíl od některých spoluhráčů nemá žádný motivační citát, ale má svůj velký vzor – TK27 (Tomáš Kučera), kterého považuje za nejlepšího nejlepšího hráče. Fotbal mimo vlastní tréninky a zápasy moc nesleduje, ale přiznává, že na tréninku si občas zkouší triky, které vidí u jiných hráčů. Ve volném čase je spíš doma a hraje hry.
Pokud by nehrál fotbal, lákal by ho americký fotbal, což svědčí o jeho nebojácnosti. Se spoluhráči Tomáš Vojtíšek sdílí všechny své koníčky a v kabině oceňuje smysl pro humor Adama Wolfa, i když žádný konkrétní vtip prozradit nechce. Co se týče dresů, svůj první si už nevybavuje, ale dnes jich má doma kolem sedmi.
A kdyby si mohl zatrénovat s jakýmkoliv hráčem na světě, vybral by si již zmiňovaného Tomáše Kučeru. „Protože po tréninku bych šel s ním rovnou do studia,“ směje se. Mimochodem pro neznalé: kdo je Tomáš Kučera? Tomáš Kučera je čtyřiatřicetiletý fotbalista, který oblékal dres Jihlavy, Hradce Králové, Teplic či Plzně. Naposledy působil v Ústí nad Labem, ale s fotbalem skončil, protože se chtěl naplno věnovat své kariéře rapera.
/ROZHOVOR/ Vítězný gól v poslední minutě zápasu, euforie, sundaný dres a žlutá karta. Přesně to zažil Filip Kafka, střední záložník jesenických žáků. V rozhovoru pro klubový web popisuje nejen svou fotbalovou cestu, ale i to, proč ho inspiruje Cristiano Ronaldo a proč je kabina plná srandy.
Oldřich Suchopar, jeden z nadějných fotbalistů jesenického žactva, se fotbalu věnuje už osm let. „K fotbalu mě přivedl táta a brácha,“ říká Oldřich, který už od mala toužil po tom, stát se dobrým hráčem. K modrobílému klubu s dlouholetou tradicí se přidal hlavně proto, že znal trenéra a v předchozím působišti nehrál zápasy.