Již uplynulý rok 2025 se do historie fotbalového klubu SK Slavia Jesenice zapíše jako období výrazných změn, silných emocí a důležitých rozhodnutí. Klub se poprvé naplno nadechl v novém sportovním areálu, áčko na jaře bojovalo o samotnou existenci v krajské soutěži, mládežnické kategorie se dál rozvíjely a vedení klubu muselo čelit celé řadě organizačních i finančních výzev. Předseda oddílu Lukáš Medřický v obsáhlém povídání pro klubový web otevřeně popisuje, co se povedlo, kde klub narazil na své limity a kam by chtěl jesenický fotbal v blízké budoucnosti posunout – sportovně, organizačně, ale lidsky.
Čtrnáctiletý Jonáš Kubů patří mezi mladé hráče SK Slavia Jesenice, kteří na sobě systematicky pracují a postupně se posouvají dál. Rok 2025 byl pro něj v mnoha ohledech zlomový – nejen po fotbalové stránce, ale i po té mentální. V rozhovoru pro klubový web se vrací ke svým začátkům, vzpomíná na silné momenty sezony a mluví o cílech do budoucna.
Teprve třináctiletý Adam Matuščín patří mezi mladé hráče fotbalové Jesenice, kteří na sobě systematicky pracují a mají jasnou představu o tom, kam se chtějí posouvat. Fotbal je pro něj nejen sportem, ale i školou života. V otevřeném povídání pro klubový web se Matuščín ohlíží za uplynulým rokem, vzpomíná na své začátky a prozrazuje své cíle do budoucna.
Starší žáci jesenické Slavie zakončili podzim ve vodách svojí skupiny 4. ligy (dříve I. A třída) fotbalistů do patnácti let na šestém místě. To je celkem solidní počin, ovšem výsledky podle hlavního trenéra Vojtěch Blažka ne vždy odpovídaly možnostem týmu. V prosincovém povídání mladý kouč hodnotil výkony, klíčové momenty, individuální progres i plány pro zimní přípravu.
út 12. 8. 2025 - Mangl Martin
Tomáš Vojtíšek? Obránce z Jesenice, který miluje pozápasové oslavy
S fotbalem začínal v nedalekých Zlatníkách, ale pak přestoupil do Jesenice. Řeč je o patnáctiletém fotbalistovi Tomáši Vojtíškovi, který byl v minulé sezoně nedílnou součástí týmu starších žáků Slavie. „Pro tým je Tomáš nepostradatelný při výstavbě hry i pro jeho nebojácnost," řekl na jeho adresu trenér Lukáš Medřický.
Jak už bylo řečeno: Tomáš Vojtíšek s fotbalem začínal ve Zlatníkách. „Hrál jsem de facto od malička, a k fotbalu mě přivedl děda," vzpomíná borec, který do Jesenice zamířil hlavně z praktických důvodů: „Protože je to nejblíž na trénink," vysvětluje mladý fotbalista.
Na hřišti se cítí nejlépe v obraně. „Protože tam nemusím moc běhat,“ usmívá se. Oblíbený moment v dresu Jesenice prý nemá, ale na tým nedá dopustit. „Parta je dobrá, máme tajný rituál před zápasem, ale ten nesmím prozradit,“ říká tajemně.
Z fotbalu ho nejvíce baví pozápasové oslavy, v tréninku se teď soustředí hlavně na střelbu.
Na rozdíl od některých spoluhráčů nemá žádný motivační citát, ale má svůj velký vzor – TK27 (Tomáš Kučera), kterého považuje za nejlepšího nejlepšího hráče.
Fotbal mimo vlastní tréninky a zápasy moc nesleduje, ale přiznává, že na tréninku si občas zkouší triky, které vidí u jiných hráčů. Ve volném čase je spíš doma a hraje hry.
Pokud by nehrál fotbal, lákal by ho americký fotbal, což svědčí o jeho nebojácnosti. Se spoluhráči Tomáš Vojtíšek sdílí všechny své koníčky a v kabině oceňuje smysl pro humor Adama Wolfa, i když žádný konkrétní vtip prozradit nechce. Co se týče dresů, svůj první si už nevybavuje, ale dnes jich má doma kolem sedmi.
A kdyby si mohl zatrénovat s jakýmkoliv hráčem na světě, vybral by si již zmiňovaného Tomáše Kučeru. „Protože po tréninku bych šel s ním rovnou do studia,“ směje se. Mimochodem pro neznalé: kdo je Tomáš Kučera? Tomáš Kučera je čtyřiatřicetiletý fotbalista, který oblékal dres Jihlavy, Hradce Králové, Teplic či Plzně. Naposledy působil v Ústí nad Labem, ale s fotbalem skončil, protože se chtěl naplno věnovat své kariéře rapera.
/ROZHOVOR/ Vítězný gól v poslední minutě zápasu, euforie, sundaný dres a žlutá karta. Přesně to zažil Filip Kafka, střední záložník jesenických žáků. V rozhovoru pro klubový web popisuje nejen svou fotbalovou cestu, ale i to, proč ho inspiruje Cristiano Ronaldo a proč je kabina plná srandy.
Oldřich Suchopar, jeden z nadějných fotbalistů jesenického žactva, se fotbalu věnuje už osm let. „K fotbalu mě přivedl táta a brácha,“ říká Oldřich, který už od mala toužil po tom, stát se dobrým hráčem. K modrobílému klubu s dlouholetou tradicí se přidal hlavně proto, že znal trenéra a v předchozím působišti nehrál zápasy.
