Jak dlouho už hraješ fotbal a co tě k němu původně přivedlo?
Fotbal hraji sedm let a přivedl mě k němu táta. Když hrával za ABC Braník, chodili jsme s mámou na jeho zápasy fandit. A řeknu to takhle - dostával hodně žlutých karet, takže jsem se mu posmíval… a teď se mi to vrací (smích). Táta byl pro mě vždycky inspirací a věděl jsem, že fotbal chci hrát taky.

Proč sis vybral právě Jesenici?
Dřív jsme bydleli ve Vestci, kde jsem chodil i do školky. Rodiče mě chtěli přihlásit na fotbal tam, ale tehdy tam ještě neměli školičku pro malé děti. Chodil jsem tedy aspoň na sportovní kroužek. Pak jsme se přestěhovali do Horních Jirčan a já nastoupil do školy v Jesenici. Díky tomu jsem přešel do SK Slavia Jesenice – klub se mi hned zalíbil díky super trenérům a spoustě kamarádů.

Na jakém postu hraješ nejraději a proč ti právě tato pozice vyhovuje?
Hraji nejraději na pozici středního záložníka. Baví mě, že tvořím klíčové momenty hry a můžu ovlivnit tempo zápasu.

Máš nějaký oblíbený fotbalový moment v dresu Jesenice, na který nezapomeneš?
Určitě ano. Když jsme hráli proti Červenému Újezdu, zbývala poslední minuta a bylo to 2:2. Před velkým vápnem se ke mně dostal míč, vystřelil jsem, ale hráč střelu zblokoval. Míč se ke mně odrazil zpět a já okamžitě vypálil podruhé – trefil jsem to nádherně šajtlí do pravé šibenice. Měl jsem obrovskou radost, protože jsem věděl, že bereme tři body. V euforii jsem si sundal dres… a dostal žlutou. Po zápase za mnou přišel rozhodčí, pogratuloval mi a řekl, že to byla opravdu krásná střela.

Jak vnímáš partu v týmu? Máte nějaké své rituály nebo vtípky v kabině?
Parta je skvělá. V kabině je vždycky dobrá nálada a spousta zábavy.

Máš nějaký fotbalový sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Přál bych si jednou hrát za můj nejoblíbenější klub – SK Slavia Praha.

Co tě na fotbale nejvíc baví – góly, přihrávky, souboje, nebo něco jiného?
Nejvíc mě baví dávat góly, vytvářet zajímavé akce a samozřejmě – vyhrávat.

Na čem se snažíš v tréninku nejvíc zapracovat?
Ke každému tréninku přistupuji poctivě. Myslím, že každý má vždycky co zlepšovat.

Máš nějaký svůj oblíbený fotbalový citát nebo větu, která tě motivuje?
Ano – „Úspěch není náhoda. Je to dřina, vytrvalost a poučení se z předchozích chyb.“

Máš nějakého fotbalistu, kterého obdivuješ a proč?
Obdivuji Cristiana Ronalda. Nejen jako fotbalistu, ale i pro jeho velké srdce. Podporuje různé charitativní projekty, pomáhá dětem a přispívá na nemocné. Ukazuje tím, že mu nejde jen o fotbal, ale i o to, jak může pozitivně ovlivnit životy ostatních.

Sleduješ spíš český nebo zahraniční fotbal? A který tým máš nejradši?
Nejradši mám Slavii Praha, na jejíž zápasy chodím s tátou – máme permanentky. Kromě toho sledujeme i anglickou ligu a evropské poháry, ale český fotbal nechybí nikdy.

Zkoušíš si někdy na tréninku triky nebo finty, které vidíš u profesionálů?
Ano, občas si zkusím nějakou zajímavou kličku.

Jak trávíš volný čas, když zrovna netrénuješ ani nehraješ zápas?
Buď si kopu na hřišti s kamarády, nebo koukám na fotbal.

Kdybys nehrál fotbal, jakému jinému sportu by ses věnoval?
Asi bych hrál florbal, kterému jsem se dřív taky chvíli věnoval.

Máš nějaký koníček, o kterém by ostatní spoluhráči možná ani nevěděli?
V podstatě žádný tajný koníček nemám – fotbal je pro mě vším a věnuji mu maximum času.

Kdo je v týmu největší vtipálek? Prozradíš nějaký fakt velký vtípek z kabiny?
Největší vtipálek je určitě František Jirák. V kabině pronesl svoje slavné moudro: „Hodně gólů, hodně zakončení.“ (smích).

Jaký byl tvůj první fotbalový dres a máš ho ještě doma? Kolik dresů doma máš?
Můj první dres byl – jak jinak – sešívaný, z roku 2020. Doma mám celkem 16 dresů.

Kdybys mohl na jeden den trénovat s jakýmkoli světovým hráčem, koho by sis vybral a proč?
Jednoznačně Cristiana Ronalda – je to můj nejoblíbenější hráč a určitě bych se od něj mohl hodně naučit.