Mladší žáci Jesenice zakončili podzimní část sezony ve 4. lize mladších žáků na osmém místě ze čtrnácti týmů, což je výsledek, který vzhledem ke konkurenci i průběhu soutěže lze považovat za velmi slušný. Tým v průběhu třinácti utkání potvrdil, že má dobrý základ, široký kádr a především chuť se neustále zlepšovat. O tom svědčí i fakt, že Jesenice dokázala bodovat v deseti ze třinácti zápasů, což jasně ukazuje především na stabilní výkony.
Starší žáci modrobílé Jesenice mají za sebou podzimní část sezony v céčkové skupině čtvrté ligy fotbalistů do patnácti let, v níž zanechali velmi slušný dojem. Svěřenci trenérů Vojtěcha Blažka a Davida Šnajberka zakončili první polovinu ročníku na šestém místě (ze čtrnácti týmů), když ve třinácti odehraných duelech nasbírali solidních devatenáct bodů.
Mladší dorostenci jesenické Slavie mají za sebou náročnou podzimní část sezony v áčkové skupině 5. ligy, která prověřila jejich sílu, odhodlání i charakter. Stejně jako jejich starší kolegové z kategorie U19, i sedmnáctka musela během podzimu čelit kvalitním soupeřům, rychlejšímu tempu a tvrdším fyzickým soubojům. Výsledkem je podzim, který sice nepřinesl mnoho radosti z bodů, ale zato poskytl cenné zkušenosti do další práce.
Devatenáctka fotbalové Jesenice má za sebou velmi náročnou podzimní část sezony, která jasně ukázala, jak velký rozdíl může panovat mezi jednotlivými týmy v soutěži, pokud jde o věk, zkušenosti a částečně i fyzickou připravenost. Jesenice totiž vstoupila do ročníku s nejmladším kádrem celé páté ligy, a i když hráčům modrobílého klubu nechyběla snaha a bojovnost, výsledky se tentokrát dostavovaly jen minimálně.
Teprve třináctiletý fotbalista Jesenice Jan Konvalinka má za sebou už pět let na hřišti, přestože jeho sportovní cesta začala úplně jinak. „Prvotně jsem začal s judem, ale pak jsem jednou šel s tátou na turnaj O pohár starosty města Jesenice, kde jsme si kopali. Oslovil mě tehdy trenér David Šnajberk, jestli bych nechtěl hrát fotbal, že by se mu levák hodil,“ vzpomíná šikovný mladík na své první fotbalové krůčky.
Výběr klubu byl tedy jasný - modrobílá ho následně očarovala. „Jesenici jsem si vybral z důvodu, že si mě vybral právě trenér David Šnajberk,“ říká Konvalinka s úsměvem.
Ten nejraději hraje na levém křídle, kde může naplno využít svou rychlost. „Mám rád, když vedu míč v plném sprintu a pak buď vystřelím, nebo nacentruji," líčí. A mezi své nezapomenutelné momenty řadí dramatickou situaci z jednoho zápasu. „Vyhrávali jsme a na konci náš gólman vyběhl proti útočníkovi, který ho obehrál. Já zabíhal za brankáře, útočník vystřelil a já míč těsně na čáře vykopl," vybavuje si.
V Jesenici se cítí dobře i proto, že v kabině panuje dobrá nálada. Základ všeho. „Kluky mám hodně rád a už se těším na další soutěžní sezonu. Před každým zápasem máme pokřik a vtípky si děláme pořád,“ přibližuje Jan Konvalinka týmovou atmosféru. Jeho fotbalový sen je jasný: „Chtěl bych si jednou zahrát za Spartu, můj nejoblíbenější klub," říká. A i když ho baví góly, největší radost má z povedených přihrávek. „Nejvíc mě baví, když se mi podaří dát přihrávku, která vede k zakončení, nebo když se nám daří jako týmu," hlásí.
Na trénincích maká vždy naplno, důvod je jednoznačný. „Snažím se neustále zlepšovat – přihrávky, zakončení, dynamiku, výbušnost, rychlost, přesnost," vyjmenovává. Inspiraci pak čerpá od Cristiana Ronalda. „Můj oblíbený citát je "talent bez tvrdé práce je nic".“ Právě portugalská hvězda je pro něj i největším fotbalovým vzorem. „Uchvátila mě jeho píle a touha být nejlepší – a on to dokázal," chválí Jan Konvalinka světovou megastar.
Fotbal sám aktivně hraje, ale i poctivě a často sleduje - nejen ten český. „S tátou máme permanentky na Spartu, chodíme pravidelně a s bráchou se střídáme. Ze zahraničí sleduji Ligu mistrů, Evropskou ligu, Premier League a La Ligu," vypočítává. Občas si zkouší i triky od profesionálů, ale spíš se zaměřuje na střelbu a přihrávky.
Kromě fotbalu se věnuje i dalším aktivitám. „Od pěti let se věnuji judu, občas si jdu zaběhat nebo si s klukama zatrénujeme na hřišti. O víkendu jsme většinou s bráchou na zahradě," vykládá. Kdyby nehrál fotbal, lákal by ho parkour. „Baví mě skákat a zkoušet nové triky,“ vysvětluje. A má i nečekaný koníček: „Občas si rád kreslím.“
Za největšího vtipálka v týmu považuje spoluhráče Oldřicha Suchopara. „O zábavu máme postaráno," je rád borec, který je také - stejně jako někteří jeho parťáci - sběratelem fotbalových dresů. Jeho první fotbalový dres byl z české reprezentace a stále ho má. „Celkem mám doma 15 dresů," uvádí. A kdyby si mohl zatrénovat s jakýmkoli hráčem světa, volba by byla jasná: „Byl by to určitě Cristiano Ronaldo, protože je to od malička můj vzor," dodává Jan Konvalinka, třináctiletý fotbalista jesenické Slavie.
/ROZHOVOR/ Vítězný gól v poslední minutě zápasu, euforie, sundaný dres a žlutá karta. Přesně to zažil Filip Kafka, střední záložník jesenických žáků. V rozhovoru pro klubový web popisuje nejen svou fotbalovou cestu, ale i to, proč ho inspiruje Cristiano Ronaldo a proč je kabina plná srandy.
S fotbalem začínal v nedalekých Zlatníkách, ale pak přestoupil do Jesenice. Řeč je o patnáctiletém fotbalistovi Tomáši Vojtíškovi, který byl v minulé sezoně nedílnou součástí týmu starších žáků Slavie. „Pro tým je Tomáš nepostradatelný při výstavbě hry i pro jeho nebojácnost," řekl na jeho adresu trenér Lukáš Medřický.