Výběr klubu byl tedy jasný - modrobílá ho následně očarovala. „Jesenici jsem si vybral z důvodu, že si mě vybral právě trenér David Šnajberk,“ říká Konvalinka s úsměvem.

Ten nejraději hraje na levém křídle, kde může naplno využít svou rychlost. „Mám rád, když vedu míč v plném sprintu a pak buď vystřelím, nebo nacentruji," líčí. A mezi své nezapomenutelné momenty řadí dramatickou situaci z jednoho zápasu. „Vyhrávali jsme a na konci náš gólman vyběhl proti útočníkovi, který ho obehrál. Já zabíhal za brankáře, útočník vystřelil a já míč těsně na čáře vykopl," vybavuje si.

V Jesenici se cítí dobře i proto, že v kabině panuje dobrá nálada. Základ všeho. „Kluky mám hodně rád a už se těším na další soutěžní sezonu. Před každým zápasem máme pokřik a vtípky si děláme pořád,“ přibližuje Jan Konvalinka týmovou atmosféru. Jeho fotbalový sen je jasný: „Chtěl bych si jednou zahrát za Spartu, můj nejoblíbenější klub," říká. A i když ho baví góly, největší radost má z povedených přihrávek. „Nejvíc mě baví, když se mi podaří dát přihrávku, která vede k zakončení, nebo když se nám daří jako týmu," hlásí.

Na trénincích maká vždy naplno, důvod je jednoznačný. „Snažím se neustále zlepšovat – přihrávky, zakončení, dynamiku, výbušnost, rychlost, přesnost," vyjmenovává. Inspiraci pak čerpá od Cristiana Ronalda. „Můj oblíbený citát je "talent bez tvrdé práce je nic".“ Právě portugalská hvězda je pro něj i největším fotbalovým vzorem. „Uchvátila mě jeho píle a touha být nejlepší – a on to dokázal," chválí Jan Konvalinka světovou megastar.

Fotbal sám aktivně hraje, ale i poctivě a často sleduje - nejen ten český. „S tátou máme permanentky na Spartu, chodíme pravidelně a s bráchou se střídáme. Ze zahraničí sleduji Ligu mistrů, Evropskou ligu, Premier League a La Ligu," vypočítává. Občas si zkouší i triky od profesionálů, ale spíš se zaměřuje na střelbu a přihrávky.

Kromě fotbalu se věnuje i dalším aktivitám. „Od pěti let se věnuji judu, občas si jdu zaběhat nebo si s klukama zatrénujeme na hřišti. O víkendu jsme většinou s bráchou na zahradě," vykládá. Kdyby nehrál fotbal, lákal by ho parkour. „Baví mě skákat a zkoušet nové triky,“ vysvětluje. A má i nečekaný koníček: „Občas si rád kreslím.“

Za největšího vtipálka v týmu považuje spoluhráče Oldřicha Suchopara. „O zábavu máme postaráno," je rád borec, který je také - stejně jako někteří jeho parťáci - sběratelem fotbalových dresů. Jeho první fotbalový dres byl z české reprezentace a stále ho má. „Celkem mám doma 15 dresů," uvádí. A kdyby si mohl zatrénovat s jakýmkoli hráčem světa, volba by byla jasná: „Byl by to určitě Cristiano Ronaldo, protože je to od malička můj vzor," dodává Jan Konvalinka, třináctiletý fotbalista jesenické Slavie.