Adriáne, prožil jsi skutečně nabitou sezonu plnou zápasů za mladší i starší dorost. Stihl jsi dokonce i jedno utkání za béčko v okresní trojce. Jak jsi to všechno zvládal?
Nebudu lhát, bylo to náročné. Někdy jsem musel odehrát zápas za starší dorost, pak se rychle převléct a nastoupit za mladší. Bylo to opravdu „s jazykem na vestě“, ale rád jsem pomohl. Když vidíte, že tým vás potřebuje, prostě jdete.

Za mladší dorost jsi ve čtrnácti zápasech nasázel jedenáct branek - to je parádní číslo. Který z těchto gólů ti nejvíc utkvěl v paměti?
Těch gólů je víc, ale nejvíc si asi pamatuju ten z posledního zápasu sezony v Horkách nad Jizerou. Prohrávali jsme 0:4, ale dokázali jsme skóre otočit a vyhráli 5:4. Ve druhém minutě nastavení se mi povedlo tento duel rozhodnout hlavičkou. To byl nepopsatelný pocit.

Za starší dorost jsi odehrál jednadvacet zápasů, v nichž jsi vstřelil osm branek. Co bylo pro tebe nejtěžší na přechodu mezi kategoriemi?
Bylo to hlavně fyzicky náročné. Potřeboval jsem dobrou kondici a taky si zvyknout na změny pozic. Je to jiná úroveň - rychlejší, tvrdší.

A pak přišla premiéra za béčko mužů. Jak ses o nominaci dozvěděl?
Vzpomínám si, že to bylo v Dolních Jirčanech. O nominaci jsem se dozvěděl pár hodin před zápasem. Bylo to něco úplně nového – hrát proti chlapům, kteří už mají třeba rodinu.

Překvapilo tě v tom zápase něco?
Bylo to derby, takže atmosféra byla hodně zajímavá. Naskočil jsem asi na posledních pět minut, i tak jsem se dokázal dostat do šance vstřelit gól, ale nepovedlo se...

Kdy jsi s fotbalem začal a kdo tě k němu přivedl?
Začal jsem asi v sedmi letech. Pamatuju si, že tehdy probíhalo mistrovství Evropy 2016 ve Francii – to mě úplně nadchlo a řekl jsem si, že chci taky hrát fotbal.

Jaký typ ofenzivního hráče bys řekl, že jsi? Spíš rychlík, nahrávač, nebo ten, co to tam prostě dorazí za každou cenu?
Rychlík moc nejsem. Když dostanu míč, snažím se koukat dopředu a něco vymyslet. Většinou nahraju, takže spíš „nahravač“, ale když vidím šanci vystřelit, neváhám a střílím.

Co tě na fotbale nejvíc baví a co tě naopak někdy rozčiluje?
Baví mě nejvíc týmová spolupráce. Rozčiluje mě občas asi jen nečistá hra soupeře, což se někdy stává.

Máš nějaký oblíbený tým nebo hráče, který tě inspiruje?
Od roku 2016 mě baví Antoine Griezmann, takže fandím Atléticu Madrid. Momentálně mě inspiruje třeba Lamine Yamal.

Jak tě v tomhle zápřahu podporuje rodina? Jezdí se dívat na zápasy, fandí?
Rodina mě samozřejmě podporuje hodně. Táta je aktivním fanouškem na každém zápase, někdy přijede i máma. Moc si toho vážím.

Jaké máš fotbalové cíle do příští sezony? A kde bys chtěl být třeba za tři roky?
Chtěl bych zase dát co nejvíc gólů a být platným hráčem pro tým. Co bude za tři roky, to uvidíme, ale chci být v kondici a pořád hrát.