Matěji, v minulé sezoně za starší žáky jesenické Slavie jsi začínal jako brankář, ale na jaře ses posunul do pole, konkrétně na post krajního obránce. Jak k té změně došlo?
Ke změně došlo tak, že jsem se chtěl vrátit do pole, kde jsem dříve hrával. V bráně jsem pro náš tým podle mě udělal maximum. Do pole mě to ale táhne víc a baví mě to.

V obraně ses evidentně neztratil – dokonce jsi dal gól. Pamatuješ si na něj? Můžeš popsat, jak padl? Jak ses bezprostředně po něm cítil?
Tak to si pamatuju moc dobře (úsměv). Akce začala tak, že jsem si převzal balon, obehrál jsem protihráče, pak jsem přihrál Matymu Háskovi (Matyáš Hásek), který si míč převzal a já jsem si naběhl za obranu. Tam jsem dostal přihrávku, zpracoval jsem si balon a šel sám na gólmana. A jak to dopadlo, to už všichni víme (úsměv). A co jsem cítil bezprostředně po vstřelení branky? Byly tam velké emoce, oslavy, radost, štěstí a spokojenost. Celou tu chvíli jsem si na hřišti s klukama moc užil, navíc se jednalo o vítězný gól.

Jak hodnotíš uplynulou sezonu týmu, který v I. A třídě nakonec skončil na deváté příčce? Co se podle tebe povedlo a co byste chtěli zlepšit do budoucna?
Uplynulou sezonu hodnotím kladně. Povedlo se nám mnoho vítězství, ale do budoucna budeme určitě muset zlepšit koncovku.

Kdy a kde jsi s fotbalem začínal? Pamatuješ si svůj první trénink?
Fotbal jsem začal hrát ve třech letech - formou hry a zábavy v sousedních Dolních Jirčanech. Na svůj první trénink si nepamatuji, to je už docela dlouhá doba. Jen si vybavuji, že jsem na sobě měl dres Realu Madrid.

Máš nějaký fotbalový vzor – hráče, kterého obdivuješ?
Fotbalových vzorů mám několik, ale nejvíce obdivuji Cristiana Ronalda.

Co tě na fotbale nejvíc baví? A co tě naopak někdy štve?
Na fotbale mě nejvíc baví určitě ten týmový duch a atmosféra v kabině. Když víš, že nehraješ jen sám za sebe, ale bojuješ za celé družstvo, je to skvělý pocit. A také musím zmínit adrenalin při zápase, když dáš gól, nebo vyhraješ těžký zápas - to je prostě nepopsatelné. A co mě baví nejmíň? Prohry! Hlavně když víme, že jsme měli navíc. Ale i porážky k tomu všemu patří a posouvá nás to směrem dopředu.

Co rád děláš, když zrovna netrénuješ nebo nehraješ zápas?
Co zrovna dělám, když není trénink či utkání? Chodím ven s kamarády, nebo si zajdu s klukama jen tak kopnout na hřiště. Rád si ovšem zahraju i hry - Fortnite a Fifu.

Jak tě v hraní (fotbalu) podporuje rodina? Chodí se dívat na zápasy?
Moje rodina mě podporuje hodně - chodí na každý zápas, jsem za to moc rád. A také bych rád poděkoval mým strejdům Jiřímu a Dominikovi Novotným, že si se mnou občas zajdou potrénovat. Moc si toho vážím...

Máš nějaký sportovní sen, který by sis chtěl jednou splnit?
Mým sportovním snem je zahrát si na stadionu Santiago Bernabéu (fotbalový chrám Realu Madrid - pozn. autora). A také bych jednou chtěl uběhnout maraton.

Kdybys mohl něco vzkázat mladším klukům, kteří se teprve chystají začít s fotbalem, co by to bylo?
Mladším klukům bych vzkázal, ať se nebojí a jdou do toho naplno. Fotbal není jen o gólech a výhrách, ale hlavně o kamarádství, zážitcích a radosti ze hry. Ať se snaží, makají, a hlavně ať je to baví - to je nejdůležitější.

Něco na závěr?
Na závěr bych rád poděkoval trenérům Lukáši Medřickému a Václavu Mikešovi.