Matěji, většinu sezony jsi odchytal jako brankář – co tě na této pozici baví nejvíc?
Tak asi to bude hlavně adrenalin ze všeho, co obnáší tato pozice. Zodpovědnost, riziko, být tím posledním, co může zachránit tým od gólu - celé mi to přirostlo k srdci.

Ale klidně nastoupíš do pole. Jaké to je přepnout z brankáře na hráče v poli? Je to spíš zábava, nebo výzva?
Samozřejmě, že je to něco jiného a lze poznat, že na to nejsem až tolik zvyklý, ale beru to spíše jako takové zábavné rozptýlení oproti chytání.

V uplynulé sezoně ses v mladším dorostu dokonce zapsal mezi střelce – vzpomeneš si, jak ten gól padl?
Bylo to vlastně v závěru již uplynulé sezony, kdy jsme ke konci zápasu díky presinku a skvělému týmovému výkonu zdolali v domácím prostředí favorizovaný Slaný těsně 3:2.

Tvůj tým skončil devátý – jak sezonu hodnotíš z pohledu výkonů, ale i týmové atmosféry?
Pro mě osobně se jednalo o velice náročnou sezonu, jelikož mě často trápily nemoce, kvůli kterým jsem toho hodně zameškal. Jsem rád, že jsem to nakonec zvládl až do konce. Co se týče celého týmu, často nás trápily vstupy do zápasů a první polovina jara se nám zkrátka nevyvedla. Na druhou stranu jsme ukázali, že můžeme držet krok i s papírově daleko lepšími soupeři, na čemž je třeba stavět směrem do budoucnosti.

Kromě zápasů za sedmnáctku ses párkrát objevil v sestavě i za starší dorost. Jaké to bylo hrát s kluky o kategorii výš? Byl to velký rozdíl? Co nervozita? Jak jsi to všechno zvládal?
Tak byla to trochu výzva, navíc se u staršího dorostu poměrně lišil i styl hry. Jsou to ovšem samozřejmě cenné zkušenosti a jsem rád, že jsem dostal šanci a mohl jsem pomoci.

Trenéři tě evidentně vnímají jako univerzálního hráče. Bereš to jako výhodu, že se můžeš postavit kamkoli?
Určitě vnímám pozitivně nebýt závislý pouze na jedné pozici a zároveň mít možnost rozšiřovat své obzory. Stále jsem ovšem především gólman, a toho bych se rád do budoucna držel.

Vzpomeneš si na zápas, který ti v minulé sezoně nejvíc utkvěl v paměti? A proč?
Asi bych vybral podzimní zápas s Vestcem (4:4), jenž nabídl na obě strany nádherné akce, a v němž bylo až do poslední chvíle o co hrát. A ještě mám v hlavě náš souboj v Horkách, kde jsme otočili skóre z 0:4 na 5:4.

Co pro tebe osobně znamená být součástí SK Slavia Jesenice? Jak bys popsal kabinu, trenéry a klub jako celek?
Těší mě, že mohu být součástí klubu, co dbá spíše než na výsledky na osobní růst hráče a navíc se může pyšnit novým zázemím. Jsem v Jesenici už pátým rokem a určitě musím mimo trenéry vyzdvihnout také kolektiv, který tady je.

Jak jsi vlastně s fotbalem začínal? A začínal jsi rovnou jako gólman, nebo ses do brány dostal až později?
Hrát jsem začal někdy kolem šestého roku. Nejdříve jenom po škole, a pak i za nejbližší klub Kostelec u Křížků s tím, že původně jsem začínal v poli a do brány jsem se přesunul až v následujícím roce.

Když zrovna nechytáš ani nehrajete zápas, co tě baví mimo fotbal? Máš nějaké další koníčky?
Obecně rád sportuji, poslední dobou se věnuji i hudbě. Čas od času je samozřejmě nutné obětovat něco i škole, a pokud mi ještě zbyde nějaký čas, tak se ho snažím nějak rozumně využít.

Kdo je tvůj sportovní vzor – mezi brankáři nebo i hráči v poli?
V mládí mě hodně zaujal ne tolik známý Lev Yashin, především díky jeho nadčasovosti. Jinak mám z brány už dlouho vyhlédnutého Manuela Neuera, a to díky jeho stylu hry. A z hráčů, kteři nejsou brankáři? Lionel Messi.

Máš nějaký fotbalový sen, který by sis chtěl splnit – třeba do budoucna, za pár let?
Už od mala jsem se chtěl dostat do reprezentace a živit se fotbalem.

A na závěr – kdyby ses měl v jedné větě popsat jako hráč, co bys o sobě řekl?
Zmínil bych, že se hlavně snažím pomoci celému týmu, a to i přesto, že často hraji na hranici rizika.