„Rok 2025 hodnotím po fotbalové stránce pozitivně, posunul jsem se hlavně herně i mentálně,“ říká Jonáš hned v úvodu. Sám na sobě cítí větší jistotu a sebevědomí na hřišti. „Dařilo se mi být víc sebevědomý a plnit věci, které po mně trenéři chtěli. Největší radost mám z toho, kolik šancí mi trenéři dali,“ dodává.

Fotbal přitom nebyl jeho prvním sportem. Než se dostal k míči, strávil dlouhé roky s florbalkou v ruce. „Předtím jsem sedm let hrál florbal, ale postupem času mě přestal bavit a chtěl jsem zkusit něco nového. Fotbal mě hned chytil a rychle se stal sportem, který mě baví nejvíc,“ vzpomíná na své začátky.

Cesta do fotbalového klubu v Jesenici pro něj byla přirozeným krokem. „Do Slavie jsem se dostal postupně a klub mi hned sedl. Našel jsem tu dobré zázemí i trenéry, kteří mi pomáhají se zlepšovat. Tento klub je pro mě velikou součástí života,“ říká Jonáš Kubů, který si váží nejen sportovní, ale i lidské stránky klubu.

Na rok 2025 má i jeden velmi silný zápasový moment. „Nejvíc mi v paměti utkvěl zápas proti Řevnicím. V poslední minutě jsme prohrávali 2:3 a mně se podařilo vyrovnat na 3:3. Ten moment byl hodně důležitý, jak pro mě osobně, tak pro celý tým,“ popisuje situaci, na kterou se jen tak nezapomíná.

Na hřišti je Jonáš Kubů využitelný na více pozicích v ofenzivě. „Nejlépe se cítím buď na hrotu, nebo na křídle. Kdybych ale musel vybrat jednu pozici, zvolil bych křídlo. Tam můžu být hodně ve hře a pomáhat týmu dopředu i dozadu,“ vysvětluje. Inspiraci hledá jak doma, tak v zahraničí. „Mým českým vzorem je Lukáš Provod a ze zahraničí Neymar, kterého sleduju už od dětství. Inspirují mě hlavně svým přehledem o hře,“ říká fotbalista.

Během sezony se snaží nic nepodcenit. „Plním tréninkové plány na sto procent, a kromě týmových tréninků pracuji i individuálně nebo s kamarády,“ popisuje svůj běžný režim. Fotbal se mu zatím daří bez problémů kombinovat i se školou. „Zatím je to úplně bez problémů a kdyby bylo těžší, vždy si na fotbal najdu čas,“ má jasno. Ani během Vánoc nezahálel úplně. „Byl jsem hlavně s rodinou, měl jsem lehký odpočinek, ale zároveň jsem se věnoval i pohybu a posilování. Tak jsem si odpočinul a zároveň zůstal aktivní,“ říká.

Fotbal mu podle jeho slov dává hodně i mimo hřiště. „Dává mi disciplínu, učí mě spolupracovat s ostatními a respektovat pravidla. Pomáhá mi zůstat soustředěný, což se hodí i v běžném životě,“ uvědomuje si.

Velkou roli hraje také kabina.: „Atmosféra v kabině je hodně dobrá. Držíme při sobě a navzájem se podporujeme. Právě týmovost je naše velká síla.“

Do roku 2026 vstupuje s jasnými cíli. „Chci se dál zlepšovat, být stabilním hráčem a pomáhat týmu svými výkony,“ říká k osobním ambicím. Týmově pak dodává: „Chceme podávat vyrovnané výkony, sbírat body a prezentovat se aktivní hrou a bojovností. Důležité bude držet pohromadě.“ A na čem chce zapracovat nejvíc? „Chtěl bych se zlepšovat komplexně – technicky, fyzicky i mentálně, abych zvládal náročné momenty během zápasů,“ uzavírá Jonáš Kubů a na závěr posílá vzkaz i těm nejmladším: „Ať si fotbal hlavně užívají. Nebojí se chyb a pořád na sobě pracují. Když budou mít chuť a budou makat, výsledky přijdou.“