Alespoň na nějakou dobu... „Poslední zápasy sezony v Horkách nad Jizerou (starší dorost), respektive doma proti Libni (muži B) byly moje poslední. Působení v Jesenici ale celkově hodnotím kladně. Zažil jsem tady celou řadu emotivních chvil - záporných, ale i kladných, které rozhodně převažovaly. Zkrátka vše, co k fotbalu patří," svěřil se Roman Škrabal pro klubový web SK Slavia Jesenice.

Pod jeho tvrdým režimem se mohlo docela klidně a "beztrestně" i prohrát, ale něco na hřišti vypustit, nebo neplnit jeho či týmové taktické a strategické pokyny? To prostě a jednoduše neexistovalo. Pětačtyřicetiletého kouče velmi dobře vystihovalo i přísloví: co na srdci, to na jazyku. Neschovával se, nehledal alibi.

Když jeho tým vyhrál, ale předvedl špatný výkon? Hráči to pocítili. V kabině o poločase nebo po zápase i během následujícího týdne v tréninkových jednotkách. „Jsem hodně emotivní typ člověka, fotbalem žiju a přesně to jsem se snažil hráčům vštípit - aby to, co děláme, nebrali jako nějaký kroužek, a aby si sami dokázali, že když na sobě budou pracovat, mohou být jednoho dne výkonnostně úplně někde jinde," řekl Roman Škrabal.

Zároveň připustil, že se v Jesenici v budoucnu zase někdy objeví. „Neříkám, že ne, že se nevrátím..., ale teď musím fotbal z rodinných i časových důvodů omezit. Bylo to pro mě hodně náročné," dodal.

** Romanovi děkujeme za vše, co pro klub udělal, a přejeme mu hodně štěstí nejen v osobním životě **