„K fotbalu mě přivedlo sledování mého oblíbeného klubu – Slavie. A velkou roli v tom sehrál i můj táta, který byl také brankář. Dá se říct, že to mám v krvi,“ říká Dominik Völfel o svých začátcích mezi třemi tyčemi. Brankářský post si zamiloval i přesto, že je často pod obrovským tlakem: „Nejtěžší je nenechat se psychicky rozhodit," vysvětluje. Mezi své vzory řadí dvě české jména – Aleše Mandouse a Jindřicha Staňka, současného brankáře Slavie. „Hrát za Slavii je určitě sen každého kluka, co jí fandí," vykládá mladík Jesenice.

Dominik Völfel je na svůj věk velmi vysoký – a to mu v bráně pomáhá. „Určitě je to výhoda, například když letí míč do šibenice," míní. Zároveň nosí brýle kvůli tupozrakosti oka. „Někdy je to výhoda, někdy nevýhoda, ale naučil jsem se s tím žít," říká upřímně s tím, že kontaktní čočky kvůli oční vadě používat nemůže.

Jeho typický tréninkový den? „Vstanu, najím se, dám si odpolední workout, připravím si věci a vyrážím na trénink," líčí. Když se mu nepovede zápas, hledá chyby nejprve u sebe: „Motivuji se tím, že si říkám, že další zápas bude lepší. Musím si věřit.“ Před každým utkáním má i vlastní rituál. „Píšu si motivační řeči na papírek a čtu si je před zápasem. Jsou pokaždé jiné - podle toho, co zrovna cítím," prozrazuje Dominik Völfel.

Skloubit školu a fotbal Dominik zatím zvládá bez problémů. „Jsem na základce a tréninky mám vždy odpoledne, takže to stíhám," uvádí borec, který se ve volném čase věnuje ještě individuálnímu tréninku, posilování nebo se potkává s kamarády. A kdyby nebyl fotbalista? „Asi bych se věnoval basketbalu, využil bych svou výšku," culí se Völfel. A kdyby měl super schopnost? „Stoprocentní předvídatelnost – věděl bych přesně, kdy vyběhnout a kdy zůstat v bráně," zamýšlí se nahlas.

A nakonec jeden vtipný moment z brány, na který talentovaný mladík modrobílého klubu nikdy nezapomene. „Hráli jsme proti Jílovému a vedli jsme 9:2. V 70. minutě letěl na mě vysoký balon, padal dolů, já si klekl a míč mi spadl přesně pod koleno - úplně dokonale jsem ho zpracoval. Tréňové se začali chechtat, že to je zákrok zápasu… a kupodivu jsem s tím souhlasil," zavzpomínal na vtipný okamžik ze zápasu s nedalekým rivalem.

„Chtěl bych poděkovat našim trenérům Lukáši Medřickému a Václavu Mikešovi za to, že mi vždy věřili a podporovali mě, i když se mi v některých zápasech nedařilo," přidal na závěr jedno upřímné poděkování.